Strom Míru v Praze na Suchdole

Tento text vznikl jako příspěvek do vydání Suchdolského zpravodaje. (listopadové číslo)

Kde se vzal, tu se vzal Strom Míru na Suchdole. Jeho zasazení inicioval Petr Hirsch, který 1. června 2014 vyrazil ze svého domova ve Dvoře Králové nad Labem na etapovité pěší putování kolem světa. Pouť není dovolená či turistická cesta na pár dnů do hor. Ani expedice. Každá pouť by měla mít svůj příběh, svoji myšlenku. Petr svoji osobní pouť vykonal v letech 2010 až 1012, kdy po svých došel ke třem hlavním poutním místům křesťanství. A to do španělského Santiaga de Compostela, italského Říma a izraelského Jeruzaléma. Při této cestě se v něm probudila vášeň pro putování a po návratu se za několik měsíců rozhodl tomuto nevšednímu povolání věnovat dál. V květnu 2013 zahájil přípravu projektu pěšího putování kolem světa.

„Chůze je nepřirozenějším dopravním prostředkem člověka. S každým krokem vnímám sám sebe, svoji jedinečnost a zároveň i malost. Cítím vnitřní klid a napojení na stvořitele,“ říká P o U t N í K Petr Hirsch. To vše ho přivedlo k rozhodnutí putovat pro mír. Slovo, hodnota, která v dnešní době začíná být stále více a více aktuální. Mír, či pokoj, který s každým krokem poutník zakouší na své cestě, se snaží ze svého nitra sdílet s ostatními lidmi, které na dlouhé cestě potkává.

Strom Míru je zhmotněním snahy o setkání s lidmi, kteří vyznávají stejné nebo podobné hodnoty a o zanechání reálné stopy v krajině, kterou poutník prochází. V České republice se ten Suchdolský řadí mezi 8 stromů, které se během necelého měsíčního putování ze Dvora Králové nad Labem k Chebu na hranice s Německem, podařilo v různých  společenství zasadit. Každý strom nese své hlavní poslání. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Přání a touha o uchování tohoto cenného a křehkého bohatství.

Petr Hirsch si jako pojítko cesty zvolil hlavní města jednotlivých států. Z pražského Suchdola se vydal dál do Lucemburku, kde ho na cestě Německem přes 800 km doprovázela přítelkyně Lucie. Z Lucemburku, kde se podařilo uskutečnit setkání s českými a slovenskými pracovníky Evropské komise, se vydal již sám do Bruselu a z něj do Amsterdamu. Letošní poslední dvě zastávky ho čekají v Berlíně a v Kodani. Původní cíl dojít do norského poutního místa v Trondheimu se mu nepodaří realizovat a tak si ostatky krále Olafa III. musí na poutníkovu návštěvu počkat až na další rok. 

Tento příspěvek vzniká více než 100 dnů po zasazení Suchdolského stromu. Poutník má v nohách přes dva tisíce kilometrů a na své cestě potkal mnoho zajímavých lidí. Někteří z nich mu poskytlo přístřeší nebo nabídlo občerstvení. Nikdy se mu nestalo, že by se ho někdo pokusil okrást nebo jinak napadnout. A to většinou přespává v lese nebo na odlehlejších místech ve vesnicích či městečkách. Pro zajímavost, takovým místem může být fotbalové hřiště, autobusová zastávka nebo kaplička. Ovšem zakusil pohostinnost na místních farách nebo u farmářů, kteří ho nechají přespat v přilehlých stodolách. V Německu se v hojné míře též vyskytují různé dřevěné přístřešky nebo grilovací chaty, tedy přístřešek na přespání se vždy najde. A ruku na srdce, není nejkrásnější peřinou obloha poseta tisícími hvězd? Poutník ulehá s vděčností za proputovaný den a za suché místo na spaní. Stejně tak ráno, první myšlenka s probouzením přichází ve slově děkuji. Děkuji za každý další okamžik na cestě, za každý další krok, který mohu otisknout v naši krásné zemi.

Už, už to vypadalo, že se v Praze žádný strom nepodaří ani zasadit, ale díky houževnatému nasazení Markéty Arazimové, která vše potřebné během 36 hodin domluvila s panem starostou Petrem Hejlem, zajistila potřebný strom a též krásný doprovodný hudební program, se dobrá věc podařila a Suchdol má nedaleko kapličky sv. Václava svůj Strom Míru. Navštívili jste ho už?

Strom Míru - Praha, Suchdol, 14.6.2014

Strom hledejte na tomto místě.

Ohlédnutí za pietní poutí Prahou

svatojakubská mušle - symbol poutníků

Pátek ráno, další, možná všední den začíná. A nebo taky ne. Před osmou hodinou se mé kroky se blíží k proseckému hřbitovu. "Dobrý den, kde je prosím kostel sv. Václava?" ptám se první živé duše. "To se musíte otočit, vrátit kousek zpátky, vidíte tu věžičku," ukazuje mi muž prstem asi na dvě stě  metrů vzdálenou zlacenou věžičku kostela. Před kostelík přicházím ve smluveném čase. Vítám se s prvními dvěmi poutníky, Petrem a Vaškem. Zanedlouho přichází Alena s Jitkou. Pak k nám přibývá Pavel, který vážil cestu až z Brna, dále Tonda, Andrea a Olga. Tomáš nás přichází pozdravit a vyjádřit podporu pro cestu. Jít nemůže kvůli zaměstnání. Za chvilenku se otevírají dveře od farnosti a vřele nás vítá otec Prokop. Zachrastí klíči a dveře nádherného, původem románského kostela svatého Václava se pro nás otevírají.

Cítím vnitřní vděčnost a pohnutí nad tím, kolik se nás, poutníků sešlo. A proč vlastně? Vlakové neštěstí ze středy 24. července 2013 u Santiga de Compostela zaznamenal díky masmédiím téměř každý. S Alenou jsme cítili něco udělat, vyjádřit podporu pozůstalým, soucit s obětmi. A tak jsme vyhlásili Pietní pouť Prahou po svatojakubské poutní cestě, která zatím víc existuje na papíře než v realitě. 

Dík patří otci Prokopovi, který nám zpřístupnil kostel, poskytl slova duchovního posílení a požehnání na cestu. Je půl deváté, sluníčko začíná nekompromisně svůj koncert. Naše dlaně vytvoří kruh, který je symbolem spojitosti, jednoty a síly. "Děkuji, že jste přišli a našli jste si čas k vykonání této vzpomínkové cesty," jsou slova která se mi plynou ze sevřeného hrdla. Cítím smutek. Alena dodává: "Vzpomeňme v našich modlitbách a přáních na zraněné a všechny co bojují v nemocnicích o život, aby svůj souboj vyhráli." 

Jednohlasně zazní: " Buen camino!" Což znamená šťastnou cestu a naše skupinka vyráží na cestu. 

Mapu trasy si můžete prohlédnout zde: http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=45235&akey=8c55f7f37bc32801315400c3da855fe4

Cesta nás vedla do Vysočan, podél Rokytky k Libeňskému zámečku. Dál kolem mostu barikádníků, podél trojského kanálu, přes lávku směrem ke Stromovce.U trojského závodiště jsme si udělali první občerstvovací zastávku. Naše skupinka se zredukovala o dva poutníky - Olgu a Petr, které zavolala další povinnost. Naopak naše řady posílila Lucie a u Čechova mostu Jana. Před 13 hodinou jsem došli ke kostelu svatého Jakuba Většího, jedné z pěti bazilik minor v Praze. Bohužel se nám nepodařilo domluvit přijetí předem a kostel byl pro veřejnost do 14 hodin uzavřen. Ovšem náš dobrý úmysl byl odměněn a po zavolání na telefonní číslo, které bylo uvedené u zvonků k nám přichází laskavý otec, který nádherný barokní a vůbec jako jeden z největších kostelů v Praze zpřístupňuje pro krátké rozjímání a modlitbu. Nedovedu si představit vhodnější místo k uctění památky zemřelých při vlakovém neštěstí. Mé rty pomalu a potichu odříkávají modlitbu Otčenáš s přímluvou za uzdravení zraněných. Posledním, nečekaným a velmi silným zážitkem je možnost uctít relikvii, ostatky samotného svatého Jakuba s kterými je spojena historie založení tohoto výjimečného kostela.

před baziliou sv. Jakuba Většího - Staré město

Řádně osvěženi a odpočati vyrážíme vstříc další cestě, která nás vede přes Staroměstské náměstí, Karlův most. Zacházku na Pražský hrad, Hradčany a Petřín si odpustíme a přes Kampu pokračujeme dál po pravém břehu Vltavy. Potřebnou energii doplníme zastávkou ve vegetariánské restauraci.

Po hodinovém odpočinku pokračujeme trochu odlišně oproti navržené trase a to dál po pravé straně Vltavy. Díky tomu máme možnost obdivovat z dálky architektonické šperky Prahy, jako je Národní divadlo, Tančící dům, klášter v Emauzech. Na druhý břeh přecházíme až přes železniční most a za ním okamžitě zahájíme výstup na Vyšehrad. Následuje krátké zastavení u baziliky sv. Petra a Pavla a někdo se jde podívat na vyhlášení vyšehradský hřbitov. Scházíme dolů do Podolí a odtud na odhadem 8 km vzdálenou Zbraslav pokračují již pouze 4 poutníci. Po několika kratších zastávkách přicházíme před 20 hodinou k zamčeným branám zámeckého areálu na Zbraslavi, za kterými se bohužel ukrývá i další kostel svatého Jakuba. 

Nevadí, dobrá práce byla odvedena. 30 km v nohách. Cesta nás vedla a dovedla k dnešnímu cíli. Víme a cítíme, že jsme nešli sami. Děkuji, děkujeme za ni. Těším se přátelé na další cestě.

Pietní pouť Prahou

Jeden nebo tisíc? Kolik životů musí pohasnout, abychom se zastavili a třeba byť na minutu vyjádřili své pohnutí nad bolestí lidí, kterých se to týká bezprostředně? Do chvíle než se nás smrt dotkne osobně, kráčíme dál krok za krokem. Do práce, za milou či milý, za zábavou, do hospody nebo jen tak bloumáme po městě a jiných zákoutích. Santiago de Compostela, snad pro každého poutníka, který ušel nemálo kilometrů, aby mohl navštívit katedrálu svatého Jakuba, je to svým způsobem druhý domov. Čtvrtek 25. července 2013 byl s napětím očekáván, neb je to den svátku Jakuba a celé město se v této době zahaluje do slavnostního hávu. Ovšem letošní rok to bylo vše jinak. Středa, předvečer oslav, vlaková souprava na své pravidelné trase tentokrát do Santiaga nedoráží. Před 21 hodinou dochází k hrozivému vlakovému neštěstí, které si prozatím na své konto připíše 80 lidských životů a přes 100 zraněných. 

video z bezpečností kamery, která zachytila vykolejení vlaku, který se podle dostupných zpráv řítil rychlostí blížící se 200 km/h

 

Ze záběrů vlakového neštěstí tuhne krev. Ne, nejedná se o žádnou počítačovou animaci ani upoutávku na nový katastrofický film. Tohle je skutečnost, nebo vlastně byla. A výsledek? Bolest ... Mnoho lidské bolesti. Podobná neštěstí, kdy lidské životy vyhasínají předčasně a zbytečně se odehrávají na celé planetě neustále. Nepokoje v Egyptě, již třetím rokem trvající občanská válka v Sýrii, kde za dobu válčení zemřelo podle dostupných informací již přes 100 000 lidí a přes 2 milióny přišlo o své domovy.

Přišel mi mail: "Petře, je hrozné co se stalo, musíme něco udělat." A tak jsem si řekl je čas se trochu zastavit a vyjádřit své osobní pohnutí nad uplynulými událostmi.  Zemřeli poutníci a tak proč neuctít jejich památku poutí a vyjádřit podporu těm, kterým budou jejich úsměvy navždy chybět?

Připojte se k nám. Společně se chystáme projít svatojakubskou trasu Prahou. Sraz v pátek 2. srpna 2013 v 8:00 u kostela sv. Václava, ulice U Proseckého kostela 3/5, Praha 9 - Prosek. (GPS 50°7'5.434"N, 14°29'39.959"E)

Vyrazíme kolem 8:30 a půjdeme touto trasou ...

trasa byla převzata z  http://www.ultreia.cz/svatojabuska_cesta/camino-santiago/trasy-v-cechach/svatojakubska-cesta-v-praze/ ... nebo si zobrazte mapu na cykloserveru http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=45235&akey=8c55f7f37bc32801315400c3da855fe4#pos=50.04482P14.44344P12

Nebo se připojte kdykoliv během dne, poloha bude aktualizována zde: http://www.pout.eu/p/kde-je-p-o-u-t-n-i-k.html, či  mě můžete též kontaktovat na 601 206 849.

Nehodí se Vám čas, místo? Nevadí, připojte se k nám v myšlenkách a svých modlitbách nebo se vydejte na cestu v jiný den.

Těšíme se na vás. Děkuji Vám.

P o U t N í K
Petr
 

království nebeské

čistota úsměvu v kapce krve 

poslední a odešla bez rozloučení 

zítřky nic nezmění 

včerejšky spláchla tsunami slz
klaním se těm co po nocích budou hledat v ulicích
tu známou tvář
a pak v přítmí ulehnou do náruče pochopení
byť na chvíli spočinout
mezi tečkami vět
poděkovat za život
a
popřát všem duším
pokojnou pouť
na cestě do království nebeského