Lemniskáta je rovinná křivka. Schválně si dejte do prohlížeče obrázků vyhledat tento pojem. Ale též je to obecně prospěšná společnost, s kterou jsem letos navázal spolupráci. A jejich klienti, kteří zde pracují převážně na výrobě papírenských výrobků jako jsou sešity pro Waldorfské školy, mi připraví několik desítek originálních přání, za jehož návrh vděčím Andree Slovákové. O tom, že Lemniskáta vůbec existuje jsem se dozvěděl od úžasné Vlasty Vyčichlové, která stojí za vznikem spolku Anaon o kterém se můžete dozvědět více zde.
Hlavním mottem o. p. s. Lemniskáta je život bez bariér. I já se svým putováním kolem světa se snažím jít proti bariérám, které oddělují lidi, národy či celé kontinenty. Ukázat na jednotící prvky, které nám jsou všem společné. Putovat pěšky kolem světa pro mír je myšlenka. A každým rokem hledám způsob, jak ji zhmotnit, jak ji uchopit a posunout dále k realitě. Mír je slovo. Každý si pod ním představí něco jiného, něco svého. A proto si pojďme zahrát s představivostí. Inspiroval jsem se Pavlem Janštou, který v roce 2010 putoval do Jeruzaléma. Lidi, které potkával na cestě, oslovoval s prosbou, aby znázornili jednu ze tří ctností - víru, naději nebo lásku. Díky tomu jsem se rozhodl, že letošní etapu pro mír pojmu podobným způsobem. Ovšem mým tématem je MÍR. Ty, které potkám na cestě, oslovím, aby na přání z Lemniskáty nějakým způsobem znázornili či zachytili, co cítí pod slovem mír - peace. A též je poprosím o zanechání přání pro vás.
A nyní to nejdůležitější. Příjemcem tohoto přání může být kdokoliv z vás. Stačí mi tu nechat adresu a já se postupně všechny pokusím uspokojit postupným zasláním přání s mírovým poselstvím. Tomu autorovi, který se uvolí a nechá mi zpáteční adresu, budete moci na oplátku odpovědět svým přáním či poselstvím.
Jdete do toho? Tak neváhejte a vyplňte potřebné údaje níže. Pro žádné jiné účely než zaslání mírového přání nebudou použity.
a s ním i krátké ohlédnutí za dvěma vydařenými akcemi. První se konala v prodlouženém Velikonočním období a skupinka poutníků se vydala na cestu ze Křtin do Mikulova. Cesta nás vedla po značené svatojakubské cestě Jižní Moravou, přes Brno, kde jsme nahlédli do právě opravovaného kostela sv. Jakuba a první noc strávili v Benediktýnském klášteře v Rajhradě. Druhý putovací den někteří ukončili s pěkně opálenými tvářemi v Dolních Věstonicích a pro mě osobně nejkrásnější moment byl západ slunce na vodní nádrží Nové Mlýny. Nedělní ráno jsem nikam nechvátali a každý krok na cestě přes Pálavu, pod Děvínem do vesnice Klentnice jsem si plně užívali. Po zastávce v místní kavárně jsme již v menších skupinkách doputovali do cíle naší cesty, do Mikulova. Skupinka třech odvážných ještě pokračovala dál, 15 km do Lednice. A my ostatní jsem se rozloučili s Mikulovem pohledem ze Svatého kopečku, který se hrdě vypíná nad městem. Mám radost, že i s měsíčním odstupem jsem si mohl ve zprávách od některých poutníků přečíst, že pouť přinesla své ovoce a stále vnitřně pracuje. Že každý krok, ať byl plný bolest, byl smysluplný, že cesta má svoji moudrost a ví proč si nás v danou chvíli zavolá. Všem, kteří se připojili a šli, z celého srdce děkuji. A vám, kteří jste jít nemohli alespoň nabízím ochutnávku ve videu, které jsem amatérsky pořídil a sestříhal.
Panenko skákavá... Možná jste někdy něco podobného slyšeli. A je bez pochyb, že každé ustálené rčení má svůj původ. A to o skákavé panence se vztahuje k jednomu velmi nevšednímu místu, a to k Mariánskému poutnímu místu Maria Stock, nebo dnes zjednodušené Skoky. Jedná se o poutní kostel, který se před pár lety parta dobrovolníků rozhodla zachránit od jeho naprostého zchátrání. A jedním z projektů je jeho zpřístupňování veřejnosti. K tomu právě slouží dobrovolníci - kostelníci, kteří den, víkend nebo i celý týden zajišťují otevření a zavření kostela a další návazný servis návštěvníkům. Jsem rád, že se i toto místo postavilo do mé cesty. První návštěvu jsem realizoval při mém loňském putování na západ do Lucemburska, kdy jsem zde zasadili i jeden ze stromů míru. A letošní dubnový víkend od 10. do 12. jsme zde společně s Lucií dělali právě zmíněné kostelníky. O tom jak nám to šlo nebo nešlo si můžete přečíst v blogovém příspěvku Lucie. A to jak je to malebné místo si můžete udělat obrázek v mém časosběrném snímku, který jsem v průběhu víkendu pořídil. Díky Bohu, že podobná místa existují.
A k tomu aby té radosti nebylo málo jsem dostal svolení od Petra Poláka publikovat jeho text Poutníkův manuál. Petr šel v létě 2010 z Nymburka do Atén a za dva měsíce ušel přes dva tisíce kilometrů. Přeji vám pěkné a inspirativní čtení.
Dále tu mám představení jednoho zajímavého projektu, který neorganizuji osobně, ale říkám si, že by vás mohl zaujmout. A tak se můžete těšit na projekt PĚŠKY, NA KOLE, NA BĚŽKÁCH po hranicích ČR. Cílem je obejít ČR pěšky + kde to bude vhodnější na kole a některé části část hor jako Šumava, Krušné, Jizerky - v zimě na běžkách.
Nápad se Radomile vylíhl asi před 6-8 lety, když se dívala na mapu a říkala si, jak jsou ty hranice hezky hornaté (kromě jihu) a včil uzrál čas :-) Její představa: trasu projít či projet etapově, po částech. Žádná honička, ani rekordy, ultravýkony, prostě normální turistika.
Začít chce v květnu, spaní na chatách na trase, takže plán cesty s potřebným vybavením zatím na 3-4 dny, bez spacáku apod, tzv. nalehko :-) Přednost mají horské chaty, turistické úroveň, levnější, pokud možno na trase hřebenovce.
START Z NÝDKU na horu Čantoryji. Během května-června bych ráda prošla (delší víkendy) naše pohraničí (půjde se i přes Javorníky slovenskou stranou :-) na jižní Moravu. Tam by se pak dalo hezky navázat během prázdnin cykloturisticky. Uvítám jakékoliv praktické rady a doporučení k ubytování apod. A také obzvlášť na cykločást uvítám spolujezdce :-)
A tak pokud byste se chtěli kdekoliv na trase připojit, neváhejte kontaktovat Radomilu, která to celé organizuje a zastřešuje.
A k tomu jí i další, kteří se připojí přeji šťastnou cestu, pevný krok, vytrvalost a radost z každého kroku na cestě.
Příchod nového roku je vhodným momentem pro krátké ohlédnutí za rokem uplynulým. Prvních 16 lednových dnů z roku 2013 jsem ještě mohl strávit v Izraeli, kam jsem doputoval po 31 měsících na cestě, která začala 1. června 2010. Tyto dny jsem využil k návštěvě palestinských měst Betléma a Jericha a dále Mrtvého moře a Tel Avivu. Má cesta zpět do České republiky byla velmi rychlá a to letecky přes Londýn, kde jsem se na pár dnů zastavil navštívit přátelé. Do Jeruzaléma jsem přicházel s poděkováním a vděčností za každý krok a též s prosbou aby zde cesta skončila a já nalezl vnitřní klid pro další životní úkoly. Z toho co jsem si předsevzal se mi podařilo realizovat následující:
připravit promítání a výstavu fotografií "šestnáctitisícikilometrovej vejšlap" v které návštěvníkům přiblížím hlavní poutní cesty křesťanství - http://16000km.pout.eu
Již v průběhu putování do Santiaga jsem vnitřně cítil, že tato cesta měla pouze začátek. V jedné z otázek v rozhovoru pro noviny jsem byl tázán co pro mě bylo nejtěžší. V průběhu dne mi došlo, že to vlastně bylo s putováním v Jeruzalému přestat. Chůze mi dává pocit svobody, jednoty v bytí, pocit, že mé konání je v souladu s mým stvořením. A proto jsem řekl ano vnitřnímu volání, výzvě a ohlásil, že další léta věnuji pěšímu putování kolem světa pro mír. Inspirací mi je kanaďan Jean Béliveau a američanka Peace Pilgrim Zde je pár mediálních střípků o mém počínání: http://www.pinterest.com/poutnik/media-m%C3%A9dia/.
Na napsání knihy o putování do Santiaga, Říma a Jeruzaléma zatím nenastal čas. Vzpomínky uzrávají a postupně si nalézají své místo v mém srdci. Na co se můžete těšit v novém roce?
v průběhu ledna až dubna představení diashow šestnáctitisícikilometrovej vejšlap na různých místech České republiky a též několik výstav v Královéhradeckém kraji
mezi 1. až 17. květnem realizace první etapy projektu k J a K u B o V i, jehož cílem je putovat k hrobu svatého Jakuba ve španělském Santiagu z České republiky z poutního místa Velehrad
a konečně 1. června 2014 vykročím na první etapu projektu pěšího putování kolem světa pro mír, jednotu a charitu, kdy vyrazím ze Dvora Králové nad Labem a půjdu přes Hradec Králové, Prahu, dále na Berlín, Kodaň, Oslo, Trondheim a dále (podrobný itinerář bude představen v následujících týdnech), viz http://www.pout.eu/p/pesky-kolem-sveta.html s cílem spojovat hlavní města jednotlivých států chůzí a realizovat výsadbu stromů míru na různých místech v průběhu cesty
Mekanští říkají, že nepotřebují zemědělství , Bůh jim dal pouť jako jejich každoroční sklizeň. Milióny muslimů vyrážejí k účasti ne letošní pouť, arabsky "haj", cestu k nejposvátnějšímu místu islámu, v Saúdské Arábii. Haj, kterou se všichni muslimové snaží vykonat alespoň jednou během svého života, nyní přináší 16,5 miliard dolarů, což jsou zhruba 3% HDP Saúdské Arábie. Jeruzalém, svaté město pro všechny tři abrahámovská náboženství, také přitahuje davy poutníků, a obrovské množství šíitských muslimů směřuje k návštěvě svatyně v Iráku. OSN Světová organizace cestovního ruchu odhaduje, že přes 300 miliónů lidí vyráží každým rokem na pouť. Nespočet dalších navštěvuje svatyně nebo další posvátná místa. Čísla se zvyšují, protože na Blízkém východě sílý střední třída, která znamená více turistů a tři čtvrtiny z nich cestují v rámci regionu. Shia poutníci stále proudí do Karbaly a Nadžáfu v Iráku, navzdory bombovým hrozbám. "Ten, kdo vnímá svou dovolenou jako kulturní zážitek bude odrazen špatoum bezpečností, ale věřící ne," říká Kevin Wright, pozorovatel nových turistických příležitostí na trhu. Religiózní nebo-li náboženská turistika sahá až do dob Mojžíše, který vyvedl svůj lid přes Sinaj "s Bohem jako jejich průvodcem", vtipkuje Peter Tarlow, cestovní konzultant, který je též rabínem. Ve středověku benátští obchodníci brali Evropany sebou při cestách do Svaté země. Izrael dlouhodobě prosazuje náboženskou turistiku. Přesto většina zemí pomalu profituje ze svých posvátných míst. Výjimkou je haj, která zaznamenává rostoucí trend. Bohatství z ropy a rostoucí ztotožnění se s islámem, je správnou kombinací pro ty, kteří na tom profitují. Hotelový řetězec Posh vstoupil do Mekky, včetně Raffles, který v roce 2010 otevřel lázně v Makkah paláci. Obchody se suvenýry dělají až nepředstavitelný obrat, že některé z nich se "obtěžují" otevřít pouze v období haje. Cestovním agenturám v domovských zemích turistů se daří také slušně. V Egyptě jsou balíčky s k dostání i za 80 000 egyptských liber (11 450 dolarů), podle Reda Dunia, který provozuje cestovní kancelář v Káhiře. Někteří poutníci si stěžují na rostoucí náklady spojené s uskutečněním jejich náboženské povinnosti. Letecké společnosti a hotely své ceny o svátcích řádně zvedají. Nicméně, jak říká pan Dunia, muslimové často šetří léta na jejich haje, " takže většina z nich jsou ochotni utratit peníze za tuto zkušenosti." Některé cestovní kanceláře nyní nabízejí balíčky, které vedle náboženství též zahrnují volnočasové aktivity. To pomáhá zlepšit cenovku a může též přesvědčit agnostiky a ateisty k návštěvě svatých míst jen pro kulturní zážitek. Země, které "trpí" nedostatkem vlastních náboženských památek, se je nyní snaží vytvořit. V červnu odpovědné orgány v Dubaji oznámily plány na vybudování zábavného parku "Svatý Korán" se zdmi zobrazující příběhy z Koránu a zahradu s rostlinami, jenž jsou v něm zmíněny. Dubaj se sází, že zbožnost je stejně výnosná jako nakupování a zábava, což jsou aktivity, které právě v současné době táhnou. Původní článek z www.economist.com - zde.
Někteří odvážlivci co si sbalili baťůžek s odhodláním podniknout třeba roční cestu kolem světa, jsou již po třech týdnech rozviklaní a v ruce drží zpáteční lístek na cestu domů. Pravdou je, že ne každý je připraven odolávat náročné povaze dlouhodobého cestování. Podobná dobrodružství jsou pro některé typy lidí, tak se pojďme podívat na ty, kteří mezi ně nepatří ...
1.. Ten kdo se neumí starat o své finanční záležitosti
Říkat ano na vše, bez rozmyslu, a bez schopnosti jakéhokoliv plánování. Nebo si myslíte, že když paříte na jedné párty za druhou a každou noc do chlastu zahučí třeba 2 000 Kč, tak vám rozpočet 50 000 Kč vydrží na tří měsíční plánovanou cestu? ...
2. Ten, koho rozhodí každá změna
Lety se zruší, vlaky mají zpoždění, přírodní katastrofy - to vše může narušit vaše plánování cesty a vyžaduje se určitá flexibilita a připravenost na změny v okamžiku lusknutí prstů, a pokud podobné změny neumíte ustát a nějak rozumně se s nimi vypořádat, je více než zřejmé, že vaše cesta nebude mít dlouhého trvání ...
3. Ten, kdo si podobný typ cestování idealizuje
Snít o podobné cestě několik let a ve chvíli kdy vyrazíte, zjistíte, že to vlastně není takové jaké jste si to představovali. Pohodové, krásné a jednoduché. Cesty autobusy jsou dlouhé a nepohodlné, ubytovny špinavé, jídlo až moc exotické. Být realistický a než se vydám na podobnou cestu, uvědomit si, že podobné cestování není procházka růžovým sadem...
4. Ten, komu chybí úcta a respekt
Když narazíte na nové země a kultury, budete konfrontováni s lidmi a jejich zvyky, kteří dělají věci tak trochu jinak, než jste třeba zvyklí vy. Tedy, pokud jste typ člověka, který bude pokračovat a nosit košili bez rukávů v zemi, kde to není zvykem, s velkou pravděpodobností se nezařadíte do skupiny dobrodruhů a dlouhodobých cestovatelů...
5. Ten, kdo je negativní
Tento typ cestování je na hony vzdálen procházce růžovým sadem. Objevují se problémy a někdy jich je víc než dost. Proto je nezbytné zachovávat si klidnou hlavu, být optimistou a na problémy se dívat s nadhledem. Věřte mi, když se například ocitne na dalších 24 hodin v autobuse při přejezdu Indie ze severu na jih, budete potřebovat notnou dávku humoru a nadhledu...
6. Ten, kdo se neumí odpoutat od minulosti
Každému se při cestování zasteskne, to je přirozené. Ovšem člověk, který se neumí odpoutat od toho co bylo a stále se vrací v myšlenkách domů, nikdy nenajde v dlouhých cestách zalíbení. Proto zapomeňte na pohodlnou postel, domácí kuchyni od maminky. Čím dříve, tím lépe pro vás. A nebo na podobné cesty raději zapomeňte...
7. Ten, kdo je netrpělivý
Časově náročné přelety či nekonečné přeplavby. Jste netrpělivý, když u vás není servírka do dvou minut od příchodu do restaurace? Obrnit se trpělivostí je pro podobné cesty nezbytností. Nechte baťoh v koutě a zvolte nějakou jinou formu zábavy, pokud víte, že vaše trpělivost je na bodě nula.
8. Ten, kdo ještě neochutnal život v přítomnosti
Cesta, tady a teď. Chuť okamžiku, přítomnosti ve své syrové podobě. Plány na poslední chvíli jsou mnohdy ty nejlepší. Spontánnost okořeňuje a nezbytně patří ke každé podobné cestě.
9. Ten, kdo je příliš materialistický
Baťůžkáři jsou obvykle lidé, kteří si více váží zážitků než hmotných věcí. V myšlenkách jim koluje na prvním místě "kam vyrazit?" než obvyklé u mnoha ostatních "kolik to bude stát?" Připoutanost ke homtě - domu, autu, může být velkým zrádcem při plánování podobných cest.
10. Ten, kdo je citlivý na to s kým tráví čas
Cestování není o tom mít pouze otevřenou mysl k novým kulturám, ale též je to o setkávání se s novými lidmi a o trávení čase s nimi. Lidé jsou kořením cesty, to co ji udělá jedinečnou a na co budete vzpomínat do konce života. Nebojte se ukázat vaši životní filozofii, pozvěte nové přátele aby si s vámi dali výbornou čínskou polévku, kterou jste právě uvařil nebo si popovídejte večer u ohně o cestovatelských zážitcích z Peru. Dokážete být s lidmi z různých míst světa, naslouchat jejich příběhům a sdílet ty své? Bravo, cesta do světa je vám otevřena a setkání s lidmi je jedno z toho nekrásnějšího co vás na vašich dobrodružných cestách může potkat.
