Praha, Lucemburk, Brusel, Amsterdam, Berlín. 160 dnů putování a 3 076 km v nohách. V pondělí 10. listopadu vyrážím na závěrečnou odhadem 20 denní etapu do Kodaně. A k této příležitosti jsem pro vás připravil spolu s mým sponzorem ToActivity malou tipovací soutěž. Otázka je jednoduchá. Kolik celkově budu mít v nohách kilometrů až doputuji do centra Kodaně? Své tipy můžete zasílat prostřednictvím formuláře níže do 30. listopadu 2014 (původní termín 20.11.2014 byl posunut). Až letošní etapu dokončím, všechny naputované kilometry spočítám a tři nejbližší tipy získají drobné ceny ze sortimentu obchodu ToActivity. A jsou to Merino výrobky, které sám na cestě využívám. Pro účast v soutěži, označte stránku ToActivity na facebooku jako To se mi líbí. (platí pouze pro ty soutěžící, kteří zde mají účet, ale soutěže se mohou zúčastnit všichni)
S odesláním formuláře souhlasíte se zařazením vaší e-mail adresy do kontaktů společnosti ToActivity pro potřeby zasílání marketingových nabídek.
Plán pro letošní rok bylo dojít až do norského Trondheimu, který cca 600 km severně od hlavního města Norska, Osla. Ovšem díky pomalejšímu tempu, několika zastávkách v hlavních městech, různých akcích v České republice a přestávce letošní pouť ukončím koncem listopadu v Kodani a v další cestě podle původního plánu budu pokračovat na jaře roku 2015.
Tento text vznikl jako příspěvek do vydání Suchdolského zpravodaje. (listopadové číslo)
Kde se vzal, tu se vzal Strom Míru na Suchdole. Jeho
zasazení inicioval Petr Hirsch, který 1. června 2014 vyrazil ze svého domova ve
Dvoře Králové nad Labem na etapovité pěší putování kolem světa. Pouť není
dovolená či turistická cesta na pár dnů do hor. Ani expedice. Každá pouť by
měla mít svůj příběh, svoji myšlenku. Petr svoji osobní pouť vykonal
v letech 2010 až 1012, kdy po svých došel ke třem hlavním poutním místům
křesťanství. A to do španělského Santiaga de Compostela, italského Říma a izraelského
Jeruzaléma. Při této cestě se v něm probudila vášeň pro putování a po
návratu se za několik měsíců rozhodl tomuto nevšednímu povolání věnovat dál. V květnu
2013 zahájil přípravu projektu pěšího putování kolem světa.
„Chůze je nepřirozenějším dopravním prostředkem člověka.
S každým krokem vnímám sám sebe, svoji jedinečnost a zároveň i malost.
Cítím vnitřní klid a napojení na stvořitele,“ říká P o U t N í K Petr
Hirsch. To vše ho přivedlo k rozhodnutí putovat pro mír. Slovo, hodnota,
která v dnešní době začíná být stále více a více aktuální. Mír, či pokoj,
který s každým krokem poutník zakouší na své cestě, se snaží ze svého
nitra sdílet s ostatními lidmi, které na dlouhé cestě potkává.
Strom Míru je zhmotněním snahy o setkání s lidmi, kteří
vyznávají stejné nebo podobné hodnoty a o zanechání reálné stopy v krajině,
kterou poutník prochází. V České republice se ten Suchdolský řadí mezi 8
stromů, které se během necelého měsíčního putování ze Dvora Králové nad Labem k Chebu
na hranice s Německem, podařilo v různých společenství zasadit. Každý strom nese své
hlavní poslání. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Přání a touha o uchování
tohoto cenného a křehkého bohatství.
Petr Hirsch si jako pojítko cesty zvolil hlavní města
jednotlivých států. Z pražského Suchdola se vydal dál do Lucemburku, kde
ho na cestě Německem přes 800 km doprovázela přítelkyně Lucie. Z Lucemburku,
kde se podařilo uskutečnit setkání s českými a slovenskými pracovníky
Evropské komise, se vydal již sám do Bruselu a z něj do Amsterdamu.
Letošní poslední dvě zastávky ho čekají v Berlíně a v Kodani. Původní
cíl dojít do norského poutního místa v Trondheimu se mu nepodaří
realizovat a tak si ostatky krále Olafa III. musí na poutníkovu návštěvu počkat
až na další rok.
Tento příspěvek vzniká více než 100 dnů po zasazení Suchdolského
stromu. Poutník má v nohách přes dva tisíce kilometrů a na své cestě potkal
mnoho zajímavých lidí. Někteří z nich mu poskytlo přístřeší nebo nabídlo občerstvení.
Nikdy se mu nestalo, že by se ho někdo pokusil okrást nebo jinak napadnout. A
to většinou přespává v lese nebo na odlehlejších místech ve vesnicích či
městečkách. Pro zajímavost, takovým místem může být fotbalové hřiště,
autobusová zastávka nebo kaplička. Ovšem zakusil pohostinnost na místních
farách nebo u farmářů, kteří ho nechají přespat v přilehlých stodolách.
V Německu se v hojné míře též vyskytují různé dřevěné přístřešky nebo
grilovací chaty, tedy přístřešek na přespání se vždy najde. A ruku na srdce,
není nejkrásnější peřinou obloha poseta tisícími hvězd? Poutník ulehá
s vděčností za proputovaný den a za suché místo na spaní. Stejně tak ráno,
první myšlenka s probouzením přichází ve slově děkuji. Děkuji za každý
další okamžik na cestě, za každý další krok, který mohu otisknout v naši krásné
zemi.
Už, už to vypadalo, že se v Praze žádný strom nepodaří
ani zasadit, ale díky houževnatému nasazení Markéty Arazimové, která vše
potřebné během 36 hodin domluvila s panem starostou Petrem Hejlem,
zajistila potřebný strom a též krásný doprovodný hudební program, se dobrá věc
podařila a Suchdol má nedaleko kapličky sv. Václava svůj Strom Míru. Navštívili
jste ho už?
Zajisté vás zajímají podrobnosti z laboratoře jak probíhá plánování takového putování a jaké prostředky využívám na cestě k navigaci. A tak jsem připravil malé nahlédnutí do
P o U t N ické kuchyně.
Díky tomu, že první etapy putování jsou Evropou a ještě k tomu střední, západní a severní, kde je kartografie na velmi vysoké úrovni a na internetu se dá nalézt mnoho užitečných informací, tak jsem vlastně vše připravil přes obrazovku monitoru.
Mým cílem není jít co nejkratší a nejrychlejší (silnice) cestou, ale prošlapávat zapomenuté nebo méně procházené stezky Evropy, po kterých chodívali naši předci a kde se mnohdy psala i historie.
Pro plánování jsem využil stránky Waymarked Trails, kde lze nalézt zatím z mého pohledu nejucelenější přehled dálkových, národních i lokálních turistických tras v Evropě. Též jsou zde odkazy na webové stránky na jednotlivé organizace, které se starají o rozvoj a údržbu těchto tras. Jedná se o projekt postavený na bázi OpenStreetMap, tedy elektronické mapy dostupné pro každého. Pojítkem pro putování se mi staly hlavní města států a tak jsem při pohledu na mapu Evropy hledal trasy, které spojí Prahu s Lucemburskem a dále s Bruselem, Amsterodamem, Berlínem, Kodaní a Oslem. Druhým neméně užitečným zdrojem informací mohou být stránky The Walking Pilgrim, kde Peter Robins předkládá nejucelenější přehled poutních cest v Evropě v současné době.
A tak jsem na základě výše uvedených zdrojů připravil plán cesty. Musím říct, že od počítače to jde docela snadno. Ujít to bude už trocho horší. V letech 2010 až 2012 jsem putoval na základě papírových map. Byl jsem zastáncem papíru, ale říkal jsem si, že bych přeci jen mohl pokročit. A tak jsem začal vybírat vhodný přístroj pro navigování. Hlavní podmínkou byla výdrž baterie, aby to byl smart (chytrý) telefon neboť jsem ho chtěl využívat i pro sdílení online zážitků na sociálních sítí. Volba nakonec padla na Aligator RX430 eXtremo. A po 3 měsících používání musím vyjádřit spokojenost. Dva škrábanečky
na display a nemožnost ovládání telefonu, když jsou mokré prsty nebo je namočená obrazovka, jsou drobnosti, s kterými se dá na cestě vypořádat. Telefon bez navigačního softwaru by byl jen hezký těžítkem na telefonování. Po kratším vybírání a testování jsem zvolil aplikaci vyvíjenou Českou firmou a to Locus. Nabízí snad všechny základní funkce pro navigování, správu tras, zaznamenávání bodů zájmů a hlavně se dá intuitivně ovládat. A umožňuje pracovat s obrovskou řadou mapových podkladů a dává možnost doinstalovat řadu doplňků, jako je třeba praktická předpověď počasí. Což ovšem vyžaduje online připojení k internetu. Aplikace umožňuje stáhnout různém mapové podklady do telefonu pro offline použití. Ovšem jsou zde různé omezení v počtu stahovaných dlaždic za den. Za rozumný peníz je možné zakoupit kredit a stáhnout vektorovou open street mapu jednotlivých zemí. Mapy pro Evropu jsem nakonec pořídil přes projekt openandromas. Kde je možné stáhnout velmi aktuální vektorové mapy jednotlivých států. Po zkušenostech z Německa, Lucemburska a Belgie mohu napsat, že kvalita a detailnost těchto map je pro putování dostačující. Když vezmu v potaz, že se jedná o dobrovolnický projekt a obsah je doplňován nadšenci, tak jsou některé oblasti velmi precizně kartograficky zdokumentované a je téměř nemožné na cestě zabloudit.
Tak a to je vlastně vše potřebné pro úspěšné nesejití cesty. Z Waymarked Trails si stáhnu potřebou trasu v GPX souboru. Případné editace GPS tras provádím pomocí programu GPS Track editor. No a pak už zbývá nahrát GPX soubor do telefonu a importovat ho do Locusu a může se vyrazit na cestu. Pro sdílení mých putovacích plánů využívám službu GPSies. Kam vždy plánované trasy nahraji a nabídku ke sdílení přátelům nebo těm, kteří by uvažovali mě v některém úseku cesty navštívit a připojit se ke mě.
Poslední perličkou, kterou využívám je aplikace Bubbler GPS, díky které mohou přátelé a zájemci sledovat kudy vedla má trasa na interaktivní mapě na serveru www.Spotwalla.com. Toto je už ovšem taková "vychytávka", která pro samotné putování není nezbytná. Aby byl výčet používané elektroniky téměř úplný, tak pro práci používám ultrabook Sony Vaio Pro 11, což byl a zřejmě stále je nejlehčí ultrabook na trhu. Za tři měsíce putování zatím prokázal své kvality a stále šlape jak hodinky. O záložní zásobu energie pro telefon nebo GPS tracker se mi stará GOAL ZERO Switch 8 Solar Recharger, viz fotografie výše.
Na závěr pár odkazů na trasy, poutní cesty, stezky a dálkové turistické trasy po kterých se chystám následujících 6 měsíců šlapat a putovat:
