Lemniskáta je rovinná křivka. Schválně si dejte do prohlížeče obrázků vyhledat tento pojem. Ale též je to obecně prospěšná společnost, s kterou jsem letos navázal spolupráci. A jejich klienti, kteří zde pracují převážně na výrobě papírenských výrobků jako jsou sešity pro Waldorfské školy, mi připraví několik desítek originálních přání, za jehož návrh vděčím Andree Slovákové. O tom, že Lemniskáta vůbec existuje jsem se dozvěděl od úžasné Vlasty Vyčichlové, která stojí za vznikem spolku Anaon o kterém se můžete dozvědět více zde.
Hlavním mottem o. p. s. Lemniskáta je život bez bariér. I já se svým putováním kolem světa se snažím jít proti bariérám, které oddělují lidi, národy či celé kontinenty. Ukázat na jednotící prvky, které nám jsou všem společné. Putovat pěšky kolem světa pro mír je myšlenka. A každým rokem hledám způsob, jak ji zhmotnit, jak ji uchopit a posunout dále k realitě. Mír je slovo. Každý si pod ním představí něco jiného, něco svého. A proto si pojďme zahrát s představivostí. Inspiroval jsem se Pavlem Janštou, který v roce 2010 putoval do Jeruzaléma. Lidi, které potkával na cestě, oslovoval s prosbou, aby znázornili jednu ze tří ctností - víru, naději nebo lásku. Díky tomu jsem se rozhodl, že letošní etapu pro mír pojmu podobným způsobem. Ovšem mým tématem je MÍR. Ty, které potkám na cestě, oslovím, aby na přání z Lemniskáty nějakým způsobem znázornili či zachytili, co cítí pod slovem mír - peace. A též je poprosím o zanechání přání pro vás.
A nyní to nejdůležitější. Příjemcem tohoto přání může být kdokoliv z vás. Stačí mi tu nechat adresu a já se postupně všechny pokusím uspokojit postupným zasláním přání s mírovým poselstvím. Tomu autorovi, který se uvolí a nechá mi zpáteční adresu, budete moci na oplátku odpovědět svým přáním či poselstvím.
Jdete do toho? Tak neváhejte a vyplňte potřebné údaje níže. Pro žádné jiné účely než zaslání mírového přání nebudou použity.
Tento text vznikl jako příspěvek do vydání Suchdolského zpravodaje. (listopadové číslo)
Kde se vzal, tu se vzal Strom Míru na Suchdole. Jeho
zasazení inicioval Petr Hirsch, který 1. června 2014 vyrazil ze svého domova ve
Dvoře Králové nad Labem na etapovité pěší putování kolem světa. Pouť není
dovolená či turistická cesta na pár dnů do hor. Ani expedice. Každá pouť by
měla mít svůj příběh, svoji myšlenku. Petr svoji osobní pouť vykonal
v letech 2010 až 1012, kdy po svých došel ke třem hlavním poutním místům
křesťanství. A to do španělského Santiaga de Compostela, italského Říma a izraelského
Jeruzaléma. Při této cestě se v něm probudila vášeň pro putování a po
návratu se za několik měsíců rozhodl tomuto nevšednímu povolání věnovat dál. V květnu
2013 zahájil přípravu projektu pěšího putování kolem světa.
„Chůze je nepřirozenějším dopravním prostředkem člověka.
S každým krokem vnímám sám sebe, svoji jedinečnost a zároveň i malost.
Cítím vnitřní klid a napojení na stvořitele,“ říká P o U t N í K Petr
Hirsch. To vše ho přivedlo k rozhodnutí putovat pro mír. Slovo, hodnota,
která v dnešní době začíná být stále více a více aktuální. Mír, či pokoj,
který s každým krokem poutník zakouší na své cestě, se snaží ze svého
nitra sdílet s ostatními lidmi, které na dlouhé cestě potkává.
Strom Míru je zhmotněním snahy o setkání s lidmi, kteří
vyznávají stejné nebo podobné hodnoty a o zanechání reálné stopy v krajině,
kterou poutník prochází. V České republice se ten Suchdolský řadí mezi 8
stromů, které se během necelého měsíčního putování ze Dvora Králové nad Labem k Chebu
na hranice s Německem, podařilo v různých společenství zasadit. Každý strom nese své
hlavní poslání. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Přání a touha o uchování
tohoto cenného a křehkého bohatství.
Petr Hirsch si jako pojítko cesty zvolil hlavní města
jednotlivých států. Z pražského Suchdola se vydal dál do Lucemburku, kde
ho na cestě Německem přes 800 km doprovázela přítelkyně Lucie. Z Lucemburku,
kde se podařilo uskutečnit setkání s českými a slovenskými pracovníky
Evropské komise, se vydal již sám do Bruselu a z něj do Amsterdamu.
Letošní poslední dvě zastávky ho čekají v Berlíně a v Kodani. Původní
cíl dojít do norského poutního místa v Trondheimu se mu nepodaří
realizovat a tak si ostatky krále Olafa III. musí na poutníkovu návštěvu počkat
až na další rok.
Tento příspěvek vzniká více než 100 dnů po zasazení Suchdolského
stromu. Poutník má v nohách přes dva tisíce kilometrů a na své cestě potkal
mnoho zajímavých lidí. Někteří z nich mu poskytlo přístřeší nebo nabídlo občerstvení.
Nikdy se mu nestalo, že by se ho někdo pokusil okrást nebo jinak napadnout. A
to většinou přespává v lese nebo na odlehlejších místech ve vesnicích či
městečkách. Pro zajímavost, takovým místem může být fotbalové hřiště,
autobusová zastávka nebo kaplička. Ovšem zakusil pohostinnost na místních
farách nebo u farmářů, kteří ho nechají přespat v přilehlých stodolách.
V Německu se v hojné míře též vyskytují různé dřevěné přístřešky nebo
grilovací chaty, tedy přístřešek na přespání se vždy najde. A ruku na srdce,
není nejkrásnější peřinou obloha poseta tisícími hvězd? Poutník ulehá
s vděčností za proputovaný den a za suché místo na spaní. Stejně tak ráno,
první myšlenka s probouzením přichází ve slově děkuji. Děkuji za každý
další okamžik na cestě, za každý další krok, který mohu otisknout v naši krásné
zemi.
Už, už to vypadalo, že se v Praze žádný strom nepodaří
ani zasadit, ale díky houževnatému nasazení Markéty Arazimové, která vše
potřebné během 36 hodin domluvila s panem starostou Petrem Hejlem,
zajistila potřebný strom a též krásný doprovodný hudební program, se dobrá věc
podařila a Suchdol má nedaleko kapličky sv. Václava svůj Strom Míru. Navštívili
jste ho už?
Příchod nového roku je vhodným momentem pro krátké ohlédnutí za rokem uplynulým. Prvních 16 lednových dnů z roku 2013 jsem ještě mohl strávit v Izraeli, kam jsem doputoval po 31 měsících na cestě, která začala 1. června 2010. Tyto dny jsem využil k návštěvě palestinských měst Betléma a Jericha a dále Mrtvého moře a Tel Avivu. Má cesta zpět do České republiky byla velmi rychlá a to letecky přes Londýn, kde jsem se na pár dnů zastavil navštívit přátelé. Do Jeruzaléma jsem přicházel s poděkováním a vděčností za každý krok a též s prosbou aby zde cesta skončila a já nalezl vnitřní klid pro další životní úkoly. Z toho co jsem si předsevzal se mi podařilo realizovat následující:
připravit promítání a výstavu fotografií "šestnáctitisícikilometrovej vejšlap" v které návštěvníkům přiblížím hlavní poutní cesty křesťanství - http://16000km.pout.eu
Již v průběhu putování do Santiaga jsem vnitřně cítil, že tato cesta měla pouze začátek. V jedné z otázek v rozhovoru pro noviny jsem byl tázán co pro mě bylo nejtěžší. V průběhu dne mi došlo, že to vlastně bylo s putováním v Jeruzalému přestat. Chůze mi dává pocit svobody, jednoty v bytí, pocit, že mé konání je v souladu s mým stvořením. A proto jsem řekl ano vnitřnímu volání, výzvě a ohlásil, že další léta věnuji pěšímu putování kolem světa pro mír. Inspirací mi je kanaďan Jean Béliveau a američanka Peace Pilgrim Zde je pár mediálních střípků o mém počínání: http://www.pinterest.com/poutnik/media-m%C3%A9dia/.
Na napsání knihy o putování do Santiaga, Říma a Jeruzaléma zatím nenastal čas. Vzpomínky uzrávají a postupně si nalézají své místo v mém srdci. Na co se můžete těšit v novém roce?
v průběhu ledna až dubna představení diashow šestnáctitisícikilometrovej vejšlap na různých místech České republiky a též několik výstav v Královéhradeckém kraji
mezi 1. až 17. květnem realizace první etapy projektu k J a K u B o V i, jehož cílem je putovat k hrobu svatého Jakuba ve španělském Santiagu z České republiky z poutního místa Velehrad
a konečně 1. června 2014 vykročím na první etapu projektu pěšího putování kolem světa pro mír, jednotu a charitu, kdy vyrazím ze Dvora Králové nad Labem a půjdu přes Hradec Králové, Prahu, dále na Berlín, Kodaň, Oslo, Trondheim a dále (podrobný itinerář bude představen v následujících týdnech), viz http://www.pout.eu/p/pesky-kolem-sveta.html s cílem spojovat hlavní města jednotlivých států chůzí a realizovat výsadbu stromů míru na různých místech v průběhu cesty
Velmi inspirativní postavou k představení je Peace Pilgrim. V
dnešní době s její prací není mnoho lidí seznámeno, neboťnás opustila v roce 1981. Byla příkladem odevzdání se a ukázala
jak se dá nalézt tiché místo uvnitř,
které PROSTĚ VÍ a s tím se vydala na svoji životní pouť Po Cestě.
Jakmile
jste v souladu se základní myšlenkou vašeho Vyššího Já, stejně jako ona, pak "odevzdání se" procesu , který následuje lze nejlépe popsat jako žíts principy lásky a práva. Tím
mám na mysli, že spojíte své intuitivní pocity s vědomím myšlením, abyste
umožnili Univerzálnímu Zákonu dělat svou
práci, která Vám přinese co očekáváte. Toto se v průběhu času stane přirozeným
a harmonickým způsob bytí.
Peace
Pilgrim (Pokojná Poutnice) se narodila jako Mildred Norman v roce 1908. Mildred
byla necírkevní aktivistka, mystička a vegetariánka. Byla první ženou, která prošla celou Appalachian Trail a pak pokračovala pěšky napříč
celou Amerikou, kterou přešla více než osmkrát .
Mildred
měla vnitřní zkušenost během meditace a VNITŘNĚ byla nasměrována putovat pro mír. (To bylo během Korejské války, kdy mírový aktivismus nebyl tak
populární, jak byl později v šedesátých letech). Tento úkol trval
dalších 28 let. V
roce 1953, přijala jméno "PeacePilgrim" a "putovala dokud jí nebylo poskytnuto místo na
přespání a pohoštění." Měla na sobě modrou tuniku s jejím novým jménem a sebou
měla pouze to co se vešlo do kapes. Peace Pilgrim nikdy nikoho nežádala o noc. Jméno
na mikině udělalo všechnu práci za ni. Dobří
lidé na různých místech byli inspirováni a pomáhali jí na cestě. Byla
zvána na přednášky a poskytovala rozhovory, kde hovořila o jejím mírovém
poselství:
"Toto
je cesta míru: přemáhejme zlo dobrem, lež pravdou , a nenávist láskou."
Prvotní
pomyšlení na vzdání se všeho vlastnictví a vydání se na cestu s vírou je pro
většinu z nás trochu skličující. Dovedete si představit její první
kroky ? Rozloučila se
svými přáteli a vyrazila ze svého města. Mluvit o tom je jedna věc , ale
"dělat" je něco jiného. Peace
Pilgrim oslavovala svojiCestu s radostí
a láskou ke zbývajícím dnům a to vše ve spojení s analytickým myšlením pomohlo, že nejistota a strach se před ní rozestoupily, tak jako to udělalo Rudé moře pro
Mojžíše.
Vše
pracovalo přesně tak, jak bylo potřeba pro ni.
Peace
Pilgrim intuitivně věděla (a též žila) totéž, co Ježíš, Mohammed, Buddha a všichni
ostatní mistři a učitelé starých časů:
"Děje se to, v co
věříte "
Všichni to můžeme udělat,
víš …
Pro
každého, kdo praktikuje duchovní léčbu mysli (nebo-li afirmaci) je cílem
převézt myšlení z toho co chcete k tomu, co už máte. Pocházející z
nitra, Božské myšlenky (příčina) se mohou stát realitou ve světě (efekt) v
rukou sebevědomého a zkušeného žáka. Protože
vesmír vždycky říká "ano", věci se začnou ve světě přeskupovat tak
aby se z toho stala realita. "Tato
Věc" je TEĎ moje.
Vlastně
se to děje po celou dobu, ale jde o to vejít a určit směr pomocí tohoto
nástroje.
Je
důležité si uvědomit, že výroky poháněné samotnými myšlenkami nejsou účinnější
než ty používané s čistými emocemi. Musíte mít obojí dosažení úspěchu.
Jeden
z mých učitelů říkával, že nebyl tolik zaujatý tím, co jste cítili jako tím co jste
mysleli že jste. Pokud nastala situace, v které bylo užitečné tuto frázi
použít, rozšířila jsem toto vyjádření a říkám: "Pokud přijde úspěšná afirmace, Vaše pocity jsou zajištěny
pomocí soustředěného pravého myšlení.
V
podstatě je mi jedno, co si o tom myslíte, pokud to nepochází z radostných
emocí, které podporují tyto myšlenky."
Emoce
samy o sobě mohou být přelétavé, nespolehlivé a mohou podléhat změnám z minuty
na minutu. Všichni to víme… Samostatné myšlení bez jištění se pocity je jako
jít hrát míčovou hru bez zájmu o to, která strana vyhraje.
Seděla jsem proti
jedincům, kteří se snaží přinutit své myšlenky se snahou o afirmaci do bodu,
který zvrásňuje jejich tvář. (Nezkoušejte to doma). Z druhého pohledu,
jedinci opravdu nemusí být jasné tvrzení, že „duch“ to má ve svých rukách…
V tom případě se jednoduše optám: „o co přesně se tento duch vlastně stará?“
Klíčem je rovnováha !
OK, takže něco chcete a poté to dáte do placu…. Jak dlouho bude trvat, než se
to projeví?
TAK DLOUHO, JAK TO ZABERE
Tak
dlouho, jak VÁM zabere vyčištění hlavy, a dostat se do stavu opravdu VĚDĚT, že tato
konkrétní věc nebo situace je NYNÍ VAŠE. To není zaklínadlo…
Ale
vím, že jestli to funguje u jednoho a pak to funguje pro všechny.
Jaké
vyjádření, které bude vycházet z vás nyní musí zajisté přijít.
Pamatujte
si, že nejsme výbor na posuzování "cesty a smyslu". Stane se to přirozenou cestou, aneb to co se musí stát, aby se to projevilo v našem světě. Podrobnosti o
tom, jak to funguje, upřímně řečeno není vaše starost. Vaším úkolem je být
otevřený, když se to děje.
A když se to stane,
buďte na to připraveni. Jeden
můj přítel říkával: " pokud si obléknete oblek, pak je dobré ho též ukázat.“
To jsem měla vždy ráda.
Řekněte strachu
co dělat sám se sebou a jděte do toho!
Podívejme se na to společně:
"Jsem
bulvárem na kterém se vzrušující Božské Nápady projevují ve světě. Pro dobro
všech a každého dalšího, jsem chápavá k těmto inspiracím. Souhlasím se svojí
rolí v přinášení těchto svěžích a vzrušujících zkušeností do života. Nové
směry jsou přede mnou, vtiskovat pozitivní výsledky do mého života právě teď! Jsem za to vděčná a tak to
nechám být!"
Policisté Johannes Aschauer a Otto Klär putovali s bývalým mistrem světa ve sjezdovém lyžování Davidem Zwillingem v roce 2010 z Horního Rakouska více než 4500 km pěšky do Jeruzaléma, kam dorazili po 6 měsících. Dlouhá cesta je též na měsíc zavedla, do této doby klidné Sýrie, kde navštívili dnes již válkou poničená města jako Damašek nebo Aleppo.
Tato trojice s podporou mnoha jednotlivců, jako je kardinál Schönborn, biskup Schwarz, farář Toni Faber, politici, jako je ministr vnitra Johanna Mikl-Leitner, tajemník Reinhold Lopatka, guvernéři Erwin Pröll, Josef Pühringer, Hans Niessl, EU náměstci Josef Weidenholzer, Othmar Karas a sportovci jako Franz Klammer, Annemarie Moser-Pröll, Hansi Hinterseer, Alexandra Meisnitzer a další zahájili mezinárodní mírový projekt, jehož cílem je upozornit na současnou situaci v Sýrii.
Součástí projektu je výzva mezinárodnímu společenství k hledání řešení nastolení míru v tomto regionu. Krátké video s mírovým poselstvím, které vzniklo během jednoměsíčního putování Sýrii, je úvodem k celému projektu.
Johannes Aschauer, se svými kolegy a všichni z týmu "The Jerusalem Way", který společně s přáteli poutníky založili si přejí, aby mírové video bylo šířeno po celém světě a povzbuzovalo co nejvíce lidí k připojení se k tomuto mírovému poselství. Další akce pro mír v regionu budou realizovány v nadcházejících týdnech a měsících . Dne 14.12.2013 začíná pochod z Eben im Pongau do Salzburgu po Jeruzalémské cestě, kdy příchod do cíle je plánován na 24.12.2013 dopoledne.
